Jak podpořit začínajícího čtenáře

MÁME DOMA ČTENÁŘE!?

aneb

JAK PODPOŘIT ZAČÍNAJÍCÍHO ČTENÁŘE

A ROZVÍJET ČTENÁŘSKOU GRAMOTNOST DOMA

Vztah ke knihám se formuje od nejranějšího věku dětí v domácím prostředí. Rodiče a jejich osobní příklad a přístup mají hlavní vliv na to, jaký postoj děti ke knihám zaujmou.

Co můžeme udělat pro to, aby děti měly kladný vztah ke knihám a čtení?

Pomůže, když si budete číst – společně i samostatně; pokud Vás děti uvidí, že trávíte svůj čas s knihou, dostanou od Vás skvělý návod k následování. Skvěle funguje zřízení průkazky do knihovny a pravidelné výpravy za výběrem a zapůjčením knížky.

Společné čtení, při kterém rodič předčítá a dítě poslouchá, je velmi cenný čas, který může pokračovat i v době, kdy se děti čtenářsky osamostatní. Pokud mají stále chuť číst si spolu s Vámi, pokračujte!

Jak na společné čtení?

Společné čtení může být příjemným domácím rituálem třeba před usnutím, po večeři nebo o víkendu ještě před snídaní v pyžamech. Vyšetřete si čas, kdy se nemusíte starat o nic jiného a můžete se plně věnovat knize a společnému čtení.

U mírně pokročilých čtenářů už můžete začít se střídáním: část textu přečte rodič a část dítě. Zpočátku stačí, když dítě přečte třeba název kapitoly nebo jen krátké slovo (např. jméno hrdiny). Postupně můžete přidávat rozsah podle schopností a chuti dítěte.

Kolik času strávit společným čtením?

Stačí 15 až 20 minut nejlépe každý den, ale společnému času nad knihou se můžete věnovat i déle. Předávkování nehrozí 🙂

Tipy pro další aktivity související se čtením:

Před čtením nové knihy vyzkoušejte hádání podle obálky, o čem kniha je (rozvíjení příběhu); můžete hádat také podle názvu knihy.

Po prolistování lze tipovat, jaké postavy se v knize vyskytují (a jaké mohou mít vlastnosti), v jakém prostředí se děj odehrává, jestli je napínavý/ veselý apod.

Po rozečtení příběhu vyzkoušejte i čtení s předvídáním (přečtete nadpis nebo část textu a pak společně uvažujete nad tím, co se asi bude dít dál).

U ilustrovaných knih se nabízí odvozování děje podle obrázků.

Co dětem pomáhá?

* prst – prstem si děti ukazují hlásky, které právě čtou; lépe si zvědomují danou hlásku, čtení je plynulejší a s menším množstvím záměn písmen

* klidné prostředí – bez rušivých zvuků a obrazů (vypnutá televize, počítač, rádio), pohodlná pozice (ideálně v sedě u stolu), dobré osvětlení

* plná pozornost rodičů – bez mladších či starších sourozenců, bez mobilů

* trpělivost – pokud se právě něco nedaří, není to chyba rodičů ani dětí, jen to v tuto chvíli prostě nejde… možná je malý čtenář už unavený

*rodičovská laskavá důslednost a pravidelnost – rodiče mají v souladu s potřebami svého dítěte za úkol zvolit vhodnou denní dobu, která bude pravidelně určena ke čtení, a laskavě své děti vedou k pravidelnosti; je možné začít krátkým úsekem společného nebo hlasitého čtení, zpočátku stačí 5 až 10 minut, kdy věnují plnou pozornost svému dítěti

* společné zhodnocení – co se po/dařilo? Nejdříve má prostor čtenář, potom se může vyjádřit rodič. Hodnocení je popisné a týká se pouze práce (např.: čtení bylo plynulé, s intonací / dařilo se ti přečíst správně všechna slova apod.)

* zážitek úspěchu – i když se nedaří úplně všechno a podle představ rodičů, pokaždé je dobré najít něco k ocenění; prožitek úspěchu dětem dodává sílu a chuť pokračovat a překonávat své limity

Co dělat, když malý čtenář zaměňuje hlásky, domýšlí slova (přečte pouze začáteční písmena a zbytek slova dopoví, domyslí), nečte tečku na konci věty, nerozumí přečtenému textu?

Z našich zkušeností můžeme určitě doporučit hlasité předčítání. Některé děti se čtenářsky rozvíjejí velmi samostatně a rychle a může jim stačit společné čtení s rodičem, do kterého se postupně zapojují. Jiné děti ale potřebují více času a zpočátku také snazší texty, které jim pomohou osvojit si čtenářské dovednosti. Při záměně hlásek nebo horším rozeznání délky samohlásek doporučujeme se v klidu vrátit ke slovu a přečíst společně s důrazem na problematickou část slova. Při hádání slov vyzkoušejte robotí řeč – vyhláskovat postupně a pomalu slovo (klidně použít i pomůcku ve formě abecedy poblíž). Čtení s porozuměním je dovednost, která se vyvíjí u každého individuálně jinak. My ji můžeme podpořit právě společnými chvílemi při čtení. Přečteme si příběh a pak si o něm můžeme povídat – rodič se ptá na konkrétní postřehy z příběhu, na některé rysy postav, na vývoj příběhu – dítě se snaží odpovědět. Samotná intonace a dikce (uvozování vět, důraz na konec věty) se přirozeně vyvíjí postupně. Do třetí třídy by mělo již být ideálně zafixované čtení s intonací a dikcí.

Jak vybrat knihu pro hlasité předčítání se začínajícím čtenářem, případně se čtenářem, který má jakékoli obtíže se čtením?

Kniha by měla mít: